Podzimní dvoudenní výprava vlčácké smečky Kamzíků směřovala na střediskovou základnu Vranov.

Jako nováčkovi, mi klasicky připadl úkol Vás zasvětit do toho, co nás potkalo na výletě.

Tak tedy, jak jsem již naznačil, byla to moje první skautská výprava do přírody, bok po boku s kamarády. Začala svérázně, ale byla krásná a jsem rád, že jsem se jí směl účastnit.

Na srazu jsem byl první. Časová rezerva 7,5minuty před avizovanou osmou ranní se ukázala propastně dlouhá. Myslel jsem, že se pletu v datu či hodině, ale po chvíli se začali trousit i ostatní. A nakonec dorazil i Vodík a mohlo se vyrazit.

Nepřízeň počasí nás přinutila zahájit plán B, tedy návštěvu Technického muzea. Tato varianta se kázala, jako velmi šťastná a pro všechny přínosná. Nejen že jsme se toho hodně dozvěděli, ale také jsme si leccos vyzkoušeli – tuto instituci všem vřele doporučuji.

Během prohlídky Technického muzea naší moravské metropolie počasí zmoudřelo a mi jsme se vydali na nádhernou základnu v bezprostřední blízkosti Vranova. Zabydlet se byla otázka chvilky, jelikož Brzdař nám připravil vše, jako v pětihvězdičkovém hotelu. Nejen že stačilo škrknout a nachystaná kamna začala hřát, ale z kuchyně se linula nádherná vůně Brzdařova Gulášku.

Během toho co Kovboj vedl marný boj s kamny značky Petra (za vším hledej ženu) se ostatní vydali do okolí pro chrastí a dřevo na nácvik rozdělávání ohně. Nutno všechny moc pochválit, včetně mne a Vodíka, neb cokoli dřevěného v lese bylo tak promoklé a vlhké, že rozdělat oheň bylo mimořádně nesnadné. Ale jak píši, veliká pochvala všem, neb všichni v náročných podmínkách obstáli.

Odměnou nám byla procházka s ideovým cílem. Všichni jsme promoklou krajinou kráčeli s vidinou motokrosové trati. Tu jsme si také náležitě proběhli. Než jsme našli díru v plotě, kterou jsme se dostali zase mimo trať, směr základna, podařlo se nám prozkoumat velký kus rozblácené země. Nebyl by to ani Číňan, kdyby se v bahně náležitě nevyráchal,… na jeho obranu, nebyl rozhodně sám:)

Skvělá večeře v podobě Brzdařova guláše nás povzbudila a tak se nám hned lépe naslouchalo tématu, kterým se budeme zabývat na mikulášské. Když jsme si text všichni vyzkoušeli, byl už čas na poděkování Bohu za krásný den a hurá na kutě. Pro usnutí nám náramně posloužila atmosféra rozzářených svíček, za přispění Vodíkových strašidelných i vtipných historek.

Ráno nás čekala snídaně a úklid základny. Jakmile jsme dostali klubovnu do stavu, v jakém jsme ji našli, vyrazilo se na mši svatou do poutního kostela na Vranově. Po Bohoslužbě jsme již všichni cítili, jak nás srdce táhne směrem k domovu, ano po příjezdu do Kohoutovic nadešla chvíle se rozloučit s kamarády a rozejít se do svých domovů na pozdní nedělní oběd. 

Účast: Klaun, Pepa - Lyžař, Číňan, Fíša, Dominik, Marek J., Petr Ha. Vodík, Kovboj, Kuba
Zapsal: Kuba Hruška