72. oddíl Skauti Jestřábi TANSAK II aneb Jestřábi na Malé Fatře
TANSAK II aneb Jestřábi na Malé Fatře Tisk
Napsal uživatel Čára   
Pátek, 11 Září 2015 21:05

Poslední týden v srpnu patřil stejně jako loni akci Tansak. Letos to byl jestřábí výjezd na Slovensko na Malou Fatru.

 

Vyjeli jsme v pondělí 24. 8. autobusem z Brna, v Trenčíně si obstarali průkazy na bezplatnou vlakovou přepravu a odtud jeli vlakem až do Vrútek. Vrútky leží hned pod vrcholy Malé Fatry a to pro nás znamenalo velkou výhodu, jelikož právě zde jsme byli ubytováni ve skautské klubovně místního oddílu. Klubovna byla na naše poměry opravdu velká a tak jsme si ji rychle oblíbili, což zapříčinil i fakt, že do jedné z místností se lezlo skříní jako do Narnie. První den jsme se ubytovali, prošli po okolí a šli spát.

 

Druhý den 25. 8. nám hodně pršelo, proto jsme popojeli vlakem jednu zastávku a vyrazili na pěkně zrekonstruovaný hrad Strečno. Čekala nás zde prohlídka se slečnou průvodkyní, u které jsme ocenili, že neříká výklad jak básničku. Návštěva hradu se celkově setkala s úspěchem, a to i proto, že nás čekalo v hradní kapli překvapení ve formě klavírního koncertu místního umělce. Protože i po skončení prohlídky stále pršelo, přesunuli jsme se vlakem opět do Vrútek a pořádně se naobědvali. Odpolední program byl volnější. Hráli jsme deskovky a točili film na Zipův foťák. Můžete očekávat již brzy ve vašich kinech.

 

Ve středu 26. 8. se udělalo konečně hezky, a tak jsme mohli vyrazit do terénu. Popojeli jsme do Martina a odtud jsme se vydali Pivovarským potokem směrem vzhůru. Po pár kylometrech nás cedule upozornila na to, na co jsme se už dlouho těšili. Bylo zapotřebí si nasadit sedáky s feratovými sety a helmy, jelikož dál vedla už pouze ztížená cesta lemovaná ocelovými lany, tedy ferata. Prvních několik set metrů šlo pouze o obtížnosti A a B, ale později přišla obtížnost C a to začlo teprve přituhovat. Lezli jsme několika téměř kolmými vodopády a v jednom místě nás vodopád i soustavně kropil. Celou feratu se nám všem podařilo zdolat. Nahoře jsme vylezli na Martinských holých a odtud šli po klasické cestě zase zpět do Martina. Z Martina do Vrútek.

 

Ve čtvrtek 27. 8. nám začal velký výlet, který jsme dlouho plánovali. Přechod celého hřebene Malé Fatry. Vlakem a autobusem jsme se dostali do Terchové, odkud jsme se vydali po modré krásnou upravenou cestou plnou skal, mostků a žebříků. Šlo o známé Jánošikovy diery. Touto cestou jsme vylezli až na hřeben, zde se najedli a většina z nás rychle vyběhla na Malý Rozsutec. Dál jsme pokračovali na Rozsutec Velký, přičemž na obou vrcholcích byl nádherný výhled po široširé krajině. Z Velkého Rozsutce jsme pokračovali dál po hřebeni, horu Stoh obešli po žluté a došli až na Poludňový grúň. Odtud nás čekala strmá cesta dolů sjezdovkou po žluté až k horské chatě na Grúni, kde jsme měli domluvené ubytování. Byli jsme ve dvou pokojích a ocenili jsme i možnost se vysprchovat.

 

V pátek 28. 8. jsme se po probuzení pouze svalili na krásnou předzahrádku a za vycházejícího slunce a v obklopení hor nám personál chaty donesl raňajky. Samozřejmě jsme ji využili do posledního drobku a snědli všechno co šlo. Po té jsme se sbalili a vyrazli opět na cestu. Začátek byl perný, jelikož jsme se museli vydrápat sjezdovkou opět nahoru na Poludňový Grúň. Dál to ale už šlo po másle. Krásná hřebenovka, jasné počasí, jen ostřejší vítr trošku kazil celkový dojem. Ten naštěstí asi po dvou hodinách ustal. Přešli jsme horu Chleb a dál pokračovali až na Velký Kriváň. Zde jsme byli domluvení s našimi dvěma Rakváči, Vodíkem a Doktorem, že se zde potkáme a tak se i stalo. Na této nejvyšší hoře Malé Fatry (1709m) jsme se potkali s oběma bratry a jejich celými rodinami. Popovídali jsme si, vyfotili se a šli dál směrem na Malý Kriváň. Cestou nás postihla po větru druhá rána a to obrovské vedro. Někteří to odnesli spálenýma rukama nebo nosem. Nicméně to nebylo nic co by nás nějak rozhodilo nebo zkazilo celkový dojem, protože výhled okolo byl stále úchvatný. Na Malým Kriváňu jsme si dali oběd a pustili se do dalšího pochodu. Bohužel nás čekala třetí rána ve formě milionu a milionu okřídlených mravenců, kterýma byla cesta z Malýho Kriváně doslova posetá a nad cestou lítali až do výše několika metrů. Tento asi dvoukilometrový úsek jsme téměř se zavřenýma očima rychle proběhli a pokračovali dál. Horu Suchý jsme už jen obešli okolo a začali sestupovat. Prošli jsme kolem chaty Pod Suchým a pokračovali dál po modré. Bohužel nás čekala čtvrtá rána, a to ta, že modrá trasa nebyla očividně už několik let upravovaná. Po několika kilometrech se cesta změnila v džungli a nakonec značení zmizelo úplně. Naštěstí jsme se dokázali zorientovat a dokázali se dostat až dolů na asfaltku v údolí. Došli jsme až na vlakovou zastávku ve Strečně a zcela vyčerpáni se přesunuli zpět do Vrútek. Za tyto dva dny jsme ušli necelých 40km s celkovým převýšením skoro 4km, ale i přes takovou obtížnost a všechny 4 rány jsme si celý výlet brutálně užili a na ty výhledy jen tak nezapomeneme.

 

V sobotu nás čekalo již jen balení, vaření oběda, nějaká ta deskovka předání klubovny naším milým skautům hostitelům a odjezd zpět do Brna.

 

Za družinu Jestřábů: Čára

Účast: Kanon, Shot, Kecal, Fíša, Radar, Zip, Žižka a Čára

 

 

Nejbližší akce

8. 4. Svojsíkův závod (skauti), oddílové závody (vlčata)

Bodování celooddílové


Celooddílové bodování

odkaz na Google dokument