Oddílová rada vyrazila na již tradiční výpravu Na konec světa.

Výprava Na konec světa

Jako každý rok jsme i letos vyrazili na víkendovku oddílové rady, která se konala v posledním červnovém víkendu. Letošním tématem byla výprava Na konec světa a hlavním cílem se stalo vyhledání vhodné žerdi pro naši novou oddílovou vlajku. Úkol, který sám stanovil vůdce Vodík, nebyl tak lehký, jak se může na první pohled zdát. Taková žerď musí splňovat přísné parametry a nesmí to být jen tak ledajaký kus dřeva. Oddílová vlajka je totiž jedním ze symbolů oddílu a měla by proto náležitě vypadat. A kam jinam pro takovou vele-důležitou věc vyrazit, než do srdce naší vlasti – na Vysočinu.

V pátek odpoledne jsme se tedy sešli na Hlavním nádraží v Brně a vyrazili vlakem do Olešné na Moravě.  Odtud jsme se dali po modré směrem do Zubří až k Zuberskému rybníku, kde mnozí starší členové začali vzpomínat na svá mladá léta, kdy se do Zubří jezdilo na skautské tábory. Vyprávěli zajímavé historky, líčily zážitky a po zamáčknutí slzy a trochy nostalgie se šlapalo dál. Cesta po vrstevnici Pohledeckého kopce nás dovedla až k Indiánskému ráji, který se stal naším prvním nocležištěm. Ze skály byla nádherná podívaná na západ slunce, na Nové Město a jeho široké okolí. Uvařili jsme večeře a šlo se spát. V tu chvíli ale ještě nikdo netušil, co nás v noci ještě čeká. Kromě toho, že si na nás celou dobu pochutnávali nenasytní komáři, většinu z nás probudily kolem třetí hodiny ráno podivné zvuky, jak Žižka s Kovbojem někomu hlasitě nadávali ze spaní…

Druhý den, v sobotu, se někteří alergici probudili s trochu větší hlavou a očima než obvykle. Celou noc mírně vanoucí vánek z kvetoucí louky vykonal své. Zamířili jsme směr Studnice, kde nám hned po ránu na posilněnou natočili kofolu. Odtud po zelené na Paseckou skálu, která se stala první náročnější zkouškou. Všichni to samozřejmě hravě zvládli, a tak se mohlo pokračovat k Medlovu. Jelikož bylo celý víkend vedro na padnutí (a v sobotu obzvlášť), některým otužilcům to nedalo a hned vlezli do chladného rybníka. Poté už nás čekala dlouhá cesta po žluté přes Fryšavu až na nejvyšší bod Žďárských vrchů – Děvet skal. Teplota ale pořád rostla a tudíž kdykoliv jsme šli kolem nějakého potoka, hned jsme se zastavili. Hlavně Fredy se neustále ochotně dokola svlékal a chladil si nateklou hlavu v ledové vodě. Po obědě jsme pokračovali po červené kolem Lisovské a Malinské skály až k Dráteníčkám, které jsou už jen pro zdatnější lezce. Nahoru to jde lehce, ale dolů to bylo pro některé slabší nátury opravdu náročné. Všichni, včetně Kuby, to ale nakonec v pohodě zvládli. Poslední zastávkou toho dne byl Kadov, který je znám svým Kadovánkem. Samozřejmě jsme ochutnali na posilněnou, zpěvem zavzpomínali na nedávno konané hody v Kohoutovicích a vydali se hledat místo k přespání. Při průchodu řepkou olejnou ale Žižka nějak špatně došlápl a vyvrkl si kotník. Bylo jasné, že dnes už se dál nepůjde a tak jsme se ubytovali v nejbližším lesíku nedaleko Fryšavy. Otužilci, s Fredym v čele, se šli opět zchladit do blízké Fryšávky.

Neděli, třetí den, jsme zahájili mší svatou ve Fryšavě, kam se za malé asistence dobelhal i Žižka. Po mši se rozhodlo, že Žižka takhle dál pokračovat nemůže. Autobusy už všechny odjely, a tak jedinou možností bylo stopování. Úkol to byl pro něj určitě nelehký, protože stopoval poprvé, ale všechno bravurně zvládl a my jsme se s ním pak za pár hodin zase potkali ve Žďáru nad Sázavou. Ještě před tím nás modrá dovedla pod Žákovu horu, kde pramení Svratka. Po tolika zdolaných vrcholech nás už nic nemohlo překvapit a Žákova hora byla rychle pokořena. Výstup jsme zakončili obědem na vrcholu. Při sestupu z hory se konečně našla i dlouho očekávaná žerď – kus krásného javoru. S tímto úlovkem jsme došli do vesničky Cikháj, a protože nám zbylo ještě hodně času a sluníčko nás opravdu nešetřilo, místní rybníček se velice rychle stal dobrým odpočinkem.

Celý výlet byl opravdu vydařený a těch pěkných 50 kilometrů a Vodíkovu pochvalu za splnění hlavního cíle nám může kdekdo závidět. Třešničkou nakonec je, že já, co normálně vše znám a vím, jsem tu žerď při vystupování nechal ve vlaku. Když jsem to zjistil, vlak zrovna odjížděl ze stanice. Naštěstí mě ochotný pan výpravčí uklidnil informací, že vlak se za hodinku zase vrací zpátky do Brna, tak jsem tam na něj počkal a žerď na druhý pokus bezpečně dopravil k nám domů do Kohoutovic…

Účast: Fredy, Cvrk, Kovboj, Čmelda, Žižka, Čára, Kuba, Kuna, Vodík, Všeználek a Sigi
Zapsal: Všeználek