Jak již bývá zvykem a tradicí, i letos se ku příležitosti konce školního roku vypravila oddílová rada 72. oddílu na společný výlet. Letošní trojdenňák se uskutečnil v posledním červnovém víkendu a konec světa jsme se rozhodli hledat v překrásném koutu jižní Moravy – na Pálavě.

Sraz jsme si dali v pátek v 17:43  na Hlavním nádraží, ve vlaku směrem na Břeclav. Všichni tento úkol splnili na jedničku, a tak jsme po krátké cestě plné smíchu mohli v plném počtu deseti kluků vystoupit na zastávce Zaječí, odkud začalo naše putování po zemi prosluněné a plné vinic. Není to náhoda, že první zastávka byla v malebném Vinařství u kapličky nedaleko od Zaječí (známé z filmu Bobule). Jako správní Moraváci jsme tak okoštovali místí výběr z hroznů, pokochali se nádherným výhledem na Nové Mlýny a pokračovali dále v cestě směrem Bulhary. Čas se ale krátil, slunce už pomalu zapadalo, a bylo třeba najít místo ke spánku. V té chvíli jsme byli nedaleko Dyje a v ne příliš přívětivém místě plném komárů a kopřiv. Proto jsme se rozhodli, že ještě chvilku půjdeme až do plánovaného cíle Nejdeckého hradiště. To se ukázalo jako výhra za všechny prachy. Narazili jsme tam totiž na chaloupku s posečeným trávníkem, ale hlavně na šikovného rybáře Romana, který nám po chvilce váhání povolil přespání u jeho srubu, a nakonec i nabídl maso na grilování a pár vtipů na dobrou noc. Z beznadějně vyhlížející noci se tak nakonec stal velice příjemný večer u teplého ohénku.

V sobotu se nám vůbec nechtělo opouštět tak nádherné místo, ale cesta byla ještě dlouhá. Po snídani jsme vyrazili skrz Lednicko-Valtický areál směrem Nejdek a Hlohovec. Dále po modré kolem několika bunkrů, rybníku Nesyt až do Sedlce, kde jsme opět koštovali z místní vinárny. Po tomto oddychu a svačince jsme pokračovali přes Mušlov, kolem nekonečných vinic až do bývalého lomu vápenky. Do zatopeného lomu se většina kluků kvůli vedru vrhla rychlostí blesku. Dokonce jim ani nevadilo, že tam byla nedávno odchycena piraňa. Ostatním (hlavně pak Kubovi) stačilo jen lehké smočení noh. Obědem pak skončila rovinná část výletu a naopak začaly výstupy na místní vrcholy. Prvním takovým byl Svatý kopeček u Mikulova, který opět nabídl i přes značný poryv větru překrásný výhled do širokého okolí a Mikulova. Po návštěvě mikulovského náměstí a malé obhlídce zámku jsme zjistili, že se tam právě konají místní hody. Ty jsme samozřejmě museli navštívit (jelikož jsme téměř všichni stárci) a náležitě zhodnotit. Bohatě zdobené kroje, místní folklór i tradice se nám moc líbili. Výšlap na Kozí hrádek, kopec Turold a nakonec na Stolovou horu nám opět poskytl výhledy na vinice a Pálavské lesy. Těchto několik výstupů nás ale opravdu vyčerpalo a byli jsme rádi, když jsme konečně dorazili k Sirotčímu hrádku, kde jsme také přenocovali. Odměnou nám byl pohled ze zříceného hradu na zapadající slunce s červánky.

Po malém nočním deštíku, kdy se musel Cvrček a Kovboj evakuovat do krytu stanů jsme se v neděli vydali na Mši svatou do Klentnice. Nicméně nám nepřálo a mše se z důvodu opravy střechy nekonala. Proto jsme navštívili malebnou místní rodinou kavárnu Café Fara a trochou kávy, či horké čokolády se posilnili na závěrečný výstup výletu. Poslední vrchol Děvín byl se značným úsilím přece jenom zdolán a šlo se ještě výš. Vysílač byl opodál a zruční elektrotechnici Kuna a Vodík nám vše kolem něj objasnili. Oběd na Dívčím hradu a finální sestup k Novým Mlýnům a Dolním Věstonicím spojený s růžencem už nebyl žádný problém. Někteří z nás už ale nejsou nejmladší a značný nápor na nohy jim nedal. Není se čemu divit, po celkových 50 kilometrech a bagáží na zádech by se utahal kdekdo. Proto jsme pro cestu do Popic zvolili autobus. Čekání na vlak nám už potom zpříjemnili sladké višně nedaleko od zastávky.

Myslím, že konec světa se nám opět podařilo najít. Prostředí prosluněné jižní Moravy, zrající bobule, výstupky hor z krásných lesů, zrcadlící se vodní plochy – to vše patří k nádhernému koutu naší země, kde se čas zastavil a konec světa je na dosah ruky…

Účast: Vodík, Kuna, Čmela, Kuba, Kovboj, Všezňa, Cvrček, Myšák, Čára, Žižka

Zapsal: Všezňa